Julia Mehner ^aut

Ano, i když tam zřídka bývám, zvlášť v létě. Tehdy mě svět neustále táhne ven. Pro mě je cestování jako poznávání nových částí sebe sama – inspiruje mě, činí mě kreativnější a rozšiřuje můj pohled.

Pravděpodobně rozšiřuješ své obzory i ve studiu…

Rozhodně. Právě dokončuji magisterské studium architektury. Fascinuje mě, kolik různých aspektů toto pole nabízí: představovat si nové prostory, vytvářet atmosféru a pracovat kreativně na různých měřítkách. Pro mě je architektura nejen způsob, jak vidět svět, ale také jak ho pomáhat formovat.

Pro mě lyžování spojuje věci, které se zdají protichůdné: je to jako vznášet se, a přitom cítíš všechny síly gravitace. Když linie funguje nebo oblouk sedí perfektně, vstupuješ do flow, které je úplně tiché. Silné, ale klidné.

A pak je tu příroda: hory, rozlehlost, ta vznešená kvalita, která tě nechá cítit se malou tím nejlepším způsobem. Tam venku se cítím svobodná. V tomto rychlém světě, který se ztrácí v číslech a srovnáváních, nacházím svou rovnováhu venku. Hory mi připomínají, že jsme jen malou součástí něčeho mnohem většího. To mě uzemňuje.

Dvě zcela odlišné krajiny. Pravděpodobně mě také nejlépe vystihují. Sever, zejména Skandinávie, mi přináší neuvěřitelný klid. Syrové počasí, nekonečné prostory, mocná, obrovská příroda. Tam se cítím chráněná. Je to klidné, rozlehlé, upřímné. A pro lyžování samozřejmě sen.

Jih, zejména jižní Španělsko a jižní Itálie, mě oslovuje úplně jinak. Teplé světlo, moře jako neomezená síla přírody, skvělé jídlo – a středomořská mentalita mě fascinuje. Důležité jsou přátelství, rodina, společný čas. Lidé se méně definují vlastnictvím a zdají se šťastnější. Ta lehkost mě inspiruje. Myslím, že potřebuji obojí: klid severu a teplo jihu.