Mystická magie Faerských ostrovů

Skotsko leží 400 kilometrů vzdušnou čarou, Island 470 km na sever a Norsko 630 km na východ. Z Dánska – království, k němuž patří jako autonomní území – jsou Faerské ostrovy vzdálené 1 000 km. Trajektem je to však podstatně víc. Uplynou tři kalendářní dny, než se 18 sopečných ostrovů při východu slunce vynoří z moře.

Říjen přináší nejvyšší úhrn srážek – v souostroví, které má statisticky jen kolem 30 slunečných dní v roce. Teploty se jen zřídka dostanou do dvouciferných hodnot. Proč se tedy vydat do této odlehlé části severního Atlantiku právě v tuto dobu? Aby se člověk cítil skutečně naživu! Long-Hong Huang je přitahován místy, která jsou syrová a nespoutaná.

Déšť zesiluje vodopády. Strmé, silné a majestátní se řítí po svazích hor a jejich dunění soupeří s hukotem moře.

Fossá na ostrově Streymoy je největší vícestupňový vodopád souostroví. Vystoupali jsme po stezce k hornímu stupni, až jsme stáli přímo před touto obrovskou stěnou vody. Hluk je tak silný a intenzivní, že se chvěje zem, zatímco jemná mlha vás během pár minut promočí. Cítíte tu ohromnou sílu a svou vlastní nepatrnost v daném okamžiku.

V říjnu je na Faerských ostrovech jen minimum turistů. Syté hnědé tóny splývají se zářivě zeleným travním porostem. Ovce jsou stahovány z pastvin.

S lidmi se tu setkáváte jen zřídka. Pro mě to znamená základní pocit svobody. Za pět minut opustíte malinké hlavní město a ocitnete se přímo uprostřed hor. Žádné stromy, divoká otevřená krajina, moře. Blíž k přírodě se snad ani dostat nejde.

Jako by byly vmalovány do krajiny, objevují se tradiční dřevěné domy se zatravněnými střechami. Scéna jako z fantasy filmu. Mystická magie prostupuje Faerské ostrovy a obklopuje vás stejně neustále jako mraky.

Faerské ostrovy jsou ale také „zemí možná“ – počasí je zde jednoduše nepředvídatelné. Proto se vyplatí vyrazit i v bouřlivém dešti. Je velká šance, že se vyjasní – alespoň na chvíli. V posledních dnech se mraky skutečně rozestoupily a z útesů Trælanípa na Vagaru se nám naskytl surrealistický výhled přes moře na jezero – a na kilometry útesů táhnoucích se k severovýchodu. Právě tam jsme zažili jeden z nejneuvěřitelnějších západů slunce, po němž následovala polární záře. Jako by si tento mystický svět schoval rozlučkový dar…