Carola Favoino - SUNLIGHT Adventure Crew

Carola Favoino byla jedním z největších talentů v italském downhill mountain bike. Přesto ve 22 letech opustila závodní kariéru, aby objevovala svět cyklistiky z různých úhlů pohledu. Je talentovaná, je zábavná, je přemýšlivá, je zvědavá a je nejmladší členkou našeho SUNLIGHT Adventure Crew.

Caro, jak jsi začala s horskou cyklistikou?

Vyrostla jsem v Miláně – docela rovném městě. Vyzkoušela jsem různé sporty jako šerm, jízdu na koni nebo lyžování. Ale můj otec pracoval v cyklistickém průmyslu: vedl tým Gravitalia Squadra UCI MTB a organizoval italskou DH sérii. Jela jsem se podívat na několik závodů, ale bylo mi už 12 let, když jsem si poprvé vyzkoušela jízdu v Châtel. Vlastně jsem šla rovnou do downhillu. Pamatuji si, že mě to překvapilo, protože jsem nečekala, že to bude tak fyzicky náročné. Sjela jsem jednu jízdu a byla jsem úplně vyčerpaná.

A pak ses stala velkým DH talentem…

Byl to několik let vztah typu on-off, než to začalo být vážnější. Rodiče mě nikdy netlačili, ale hodně mě podporovali: tým Mami a Papi… A když mi bylo 17, můj otec přesunul firmu – a nás jako rodinu – do Finale Ligure. To výrazně zvedlo moji úroveň, protože je to ideální místo pro celoroční trénink. Ale to, co mě do cyklistiky opravdu dostalo, byla komunita. Potkala jsem lidi, získala přátele a všichni mě motivovali pokračovat. Je to velká rodina.

Kromě lidí – co tě na cyklistice zaujalo?

Během let se to hodně změnilo. Na začátku mě to jen bavilo a milovala jsem adrenalin. Je skvělý pocit dostat se mimo komfortní zónu – hlavně potom. A jsi uprostřed přírody, objevuješ místa. Ale když jsem se dostala do mezinárodních závodů, změnilo se to. ‚Zábava‘ byla víceméně určována výsledky. A je to frustrující, když výsledky neodpovídají očekáváním. Trénovala jsem, protože jsem musela trénovat. Pak jsem se zranila a viděla ostatní, jak se zlepšují, zatímco já začínala znovu od nuly.

Zní to jako velký psychický tlak.

Ano, a proto jsem si ve 22 letech dala pauzu od cyklistiky. Bylo to opravdu těžké. Zkoušela jsem žít normální život, ale působilo to divně. Vrátila jsem se, jen abych zjistila, že moje místo není v závodním světě. Někdy se člověk tlačí do věcí, které pro něj nejsou. Hodně věřím v pozitivní a negativní energii. Dostávala jsem signály, že mám dělat něco jiného. Dnes si to užívám mnohem víc a za ty roky jsem se výrazně posunula.

A stala ses inspirací, zejména pro ženy.

Vyrostla jsem s tím, že jsem obdivovala muže. Ale dnes je více ženských vzorů a to je pro nás ženy velmi důležité. Myslím, že přístup je jiný. Mnoho žen má více emoční přístup, vidím to i při výuce. Funguje to lépe, když ženy učí ženy. Kluci často chtějí předvádět triky a jezdit rychle – a urychlit proces. Já vedu hodně ve Finale a ženy mají často lepší kontrolu a techniku. Ale musím říct, že v bike komunitě muži ženy stále více respektují a podporují. Postupně značky i závody vidí potenciál, například Red Bull Rampage, DH World Cup nebo Natural Selection Tour.

Teď hodně cestuješ. Jak tě inspirují jiná místa?

Cestování tě naučí obrovské množství věcí. A dává mi možnost růst tím, že potkávám lidi s různými postoji a mentalitami. Ale není to jen o cyklistice. Vždycky jsem byla hodně zvědavá. Setkávání s lidmi z různých prostředí mi dává spoustu podnětů. Miluju Finale, je to moje klidné místo, kde mám rodinu. Ale jsem velmi aktivní a chci se rozvíjet fyzicky i mentálně. Evropa je neuvěřitelně bohatá na historii a kultury. Neměli bychom to brát jako samozřejmost, ale objevovat a žít to.

Co máš ráda na cestování v Camper Vanu?

Že se dá opravdu žít podle „domov je tam, kde jsem“. Probudit se s krásným výhledem mi dává obrovský pocit svobody – a pak si můžu dělat svoje věci. A líbí se mi, že jsi 100 % v přítomnosti, ale zároveň můžeš být sociální. Když kempuješ s ostatními, vztahy se ještě prohlubují. Ale často potřebuji čas na zpracování dne a být sama po jízdě. Proto mám na to svůj prostor.